štěňátko u Hypernovy

19. června 2007 v 15:47 | judynka
Jednoho ošklivého deštivého dne sem s mojí kámoškou šla do Hypernovi pro pomůcky do školy, který sme opakovaně neměli. Byl už večer a mi se hrnem do Hypky jinak nám ten hybrid co máme na matiku dá bajli!!! Vůbec se nám tam nechtělo, ale stálo to za to...když sme vyšli z Hypky našli jsme krásný šedočernobílí štěně. Bylo sice větší než můj dospělej pes Benží ale bylo to štěně...Nevěděla jsem co to je za rasu a tak sem se domlouvala s Verčou co s ním...Nakonec jsme usoudili, že půjdeme k nim i když tam maj taky dva psy jako mi (Verči ségra je veterinářka)...Chvilku sme tam pobyli, dali mu najíst a napít (a jakej měl hlad!)...Vůbec mi nevadilo, že jsem ho celou cestu až od Hypky k hasičům musela nést...Byl hodně těžkej!!! O to víc mi vadilo, že jsme dostali za úkol jít k veterinářovi... Samozdřejmě, že se mu opět nechtělo chodit tak sem se musela s Verčou střídat v nošení, protože na moje mladý záda to bylo už moc...A to jsme mu ještě stihli před odchodem naštípnout polštářek na chodidle...No samozdřejmě to zavinili ty velký, tlustý, hnusný a železný dveře, který se daj sotva otevřít no a taky moje tupost jenže s tou se nedá už nic dělat...Asi jako s těma dveřma...Štěňátko samou bolestí začalo výt a pajdat a já v jednu chvíli myslela, že sem ho zabila!!!...
Tak sme se vrátili do paneláku a Verči ségra mu tu ránu vyčistila a zavázala....a dala do ponožky...Když to bylo hotoví vydali sme se k tomu veťákoj a tentokrát s jistým nesením...Jak už sem řekla střídali sme se tak dlouho až sme tam došli. No a jak naschvál tam už měli zavříno...Podívali jsme se do kolika tam měli a ono do pěti....Mrkli sme na mobil kolik je: 17:19...Samím nasráním sem kopla do dveří a povídám: No do prdele nebejt mí debility a těch dveří mohli sme už jít z veteryny pryč!!!
Tak sme si to po úmorné cestě zase srali k Verče...
Když jsme došli řekla sem, že si ho vezmu domů já....(vůbec nevim jak se to mohlo v mý palici bez mozku zrodit). Tak sem ho vzala do náruče a šla a šla a pro změnu zase šla...Kalhoty a bundu, který měli bejt určený do školy, sem měla zasraný od jeho pacek...Z toho sem si ale nedělala velkou hlavu (druhej den sem s tim šla do školy úplně normálně, ale vzala sem si jinou bundu).
Máma ani táta nic nevěděli...(Napsala sem jim, že jim vedu překvápko). Benží ani Kytina taky nic nevěděli. Ty byli naštěstí taky někde zalezlí. A já ho suveréně přinesla nahoru do obýváků a mlčky ho položila na gauč kde se okamžitě uložil ke spaní. Táta na mě koukal jak boží umučení a máma se ještě neukázala (ufff!).
Naštěstí to táta vzal za ten správnej konec a pohladil a okamžitě se mě začal vyptávat. A Verča mě šla vyprovodit až domů aby to dopadlo líp...
Horší to bylo s mámou když rychlostí blesku přichvátala do obýváku a začala proslov svým obvyklým: JEŽIŠI MARJÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!...Když si máma uvědomila co se vlastně stalo jenom koukala na štěně a pak radši odešla zase žehlit... Po chvíli sem za ní šla osobně a zeptala se jestli by tady mohl zůstat aspoň přes noc než mu najdeme jeho domov... Máma to dovolila přes noc a dobu školy a pak že s ním musim něco udělat...Pánbůh jásá!!! Aspoň něco...
Druhej den: Ráno 5:00
Vstávám a kontroluju štěně...Už šmejdí po pokoji...Je ještě docela tma....V duchu si říkám, že už budu radši vzhůru nebo se mi tady někde posere...Došla sem na záchod pak nahoru pro piškoty a granule, uvítala sem se s Benžím a Kytinou, jdu dolů do pokoje, dávám do misky granule a piškoty...
5:30
Když to sežral šli sme se podívat na zahradu kde stále pršelo...Nechat sem ho tam nemohla (začal by šíleně řvát poněvač sem to zkusila), ten pako se vůbec nevyčůral a ani ,,nevykakal" a tak sem s ním šla zase do pokoje...Pak sem odešla ještě nahorů udělat si svačinu.
6:00
Jdu dolů...Chci se převlíknou, učesat atd. Ale tam už namě čeká překvápko...Dvě hovna na dvouch stranách chodby kde sem nechala omylem otevřeno a jedna mega giga louže uprostřed...Tak si pro sebe řeknu: No nazdar...Na to nesmí nikdo přijít a už vůbec ne máma!!!
6:30
Uklízím výkali...teď bych měla normálně vstávat a jít si pro jabko a nasnídat se ale já tam meju ty sračky!!! No nic...Sem v klidu...Pes ještě papá a já mu tam ještě po domytí dala ňáký hračky a zavřela sem dveře a modlila sem se aby mi nesežral andulky, který nikdo jinej nechtěl vidět...
7:15
Teď sem šla nahoru se nasnídat jabkem....Sem plná stresu a snažim se nemyslet na to co se tady za těch osum hodim co budu ve škole stane...Mezi tím se domlouvám s mámou aby tam občas zašla a podívala se co dělá a vyvenčila ho...
7:20
Teď už sem měla bejt ve škole protože sem si měla dopsat sešit z M tak sem mámě poručila aby ho hlídala a já sem upalovala do školy...Netrvalo to moc dlouho protože školu mám hned za hřbitovem...ach to štěstí....
(...)
Jdu ze školy...Zničená s kruhama pod očima se šinu domů ale ještě se snažim jít rychle abych viděla co se stalo i když sem to vědět nechtěla...Nechtěla sem vidět tu roztrhanou klec s andulkama a rozervaný peřiny a plyšáky a poškrábaný dveře...Jo a samozdřejmě du s Verčou...
Už sem před domem a říkám, že vypadá podezřele klidně...Zašla sem do vchodu a do pokoje a štěně nikde!!! Hledám pod stolem v koši no prostě kde se dá a pak mě napadne jediný výchdisko: Jít za mou nespolehlivou mámou a zeptat se kde je pes...Máma mi kledně odpověděla, že volala na policii a že už si pro něj přijeli páníčci...Ulevilo se mi...Říkali, že bydlej v místě s cikánama a prej že jim ho tam pouštěj ven...Říkám: No jo mami...hlavně, že je zase doma mezi svejma a odkráčela sem.
V pokoji seděla Verča a hned se začala vyptávat. Vylíčila sem jí všechno co mi máma řekla a všichni byli spokojení i andulky...Od té doby sem to krásné šedočernobílí štěně neviděla...
The end


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama